Jak to vše začalo, aneb přes 200 let divadla v Broumově

Než vznikla budova

Divadelní tradice v Broumově sahá hlouběji než do roku 1805. Už v 18. století se zde příležitostně hrálo — v klášteře (kde divadlo zaniklo po požáru roku 1779 a později zákazem divadelní činnosti řádů císařem Josefem II.), v městských sálech a v boudách kočovných německých společností. V 90. letech 18. století se zde některé soubory zdržely i několik týdnů, dávali o sobě vědět i místní měšťanští ochotníci. V roce 1801 se malíř Josef Weisse pokusil založit soukromé divadlo a o rok později se objevily snahy získat pro divadlo radniční síň. Půda pro něco trvalého byla připravená.

Klášterní lékař a zrod městského divadla (1804–1806)

Rozhodující osobou se stal MUDr. Franz Seraphin Kneisler (1762–1829), pražský rodák a klášterní lékař broumovských benediktinů. Dopisem ze 21. února 1804 navrhl magistrátu, aby zchátralý městský dům č. 54 na náměstí přestavěl na stálé divadlo a taneční sál — a část výtěžku aby plynula chudobinci. Sám se zavázal stavbu spolufinancovat z vlastních prostředků a od dalších dárců.

Návrh narazil na odpor klášterní vrchnosti, která trvala na povolení Zemského prezidia a požadovala šetření krajského úřadu (do Broumova přijel krajský komisař Jan František Houska). Purkmistr Johann Nepomuk Linde a magistrát ale Kneislerův záměr energicky prosadili. Magistrát návrh schválil v roce 1805 — proto se za rok založení divadla obvykle počítá právě tento. Stavba byla dokončena 31. října 1806 a provozní řád magistrát vydal 26. srpna 1807.

Šlo o jedno z nejstarších stálých městských divadel v Čechách. Pamětní latinský nápis uvnitř sálu připomínal Kneislerovy zásluhy slovy "Francisco Kneisler Medico — Grate Obligo Stirpes" (Doktoru Františku Kneislerovi — vděční potomci).

Budova, jak ji známe dnes

Plány na velkou přestavbu z roku 1884 od pražského stavitele Roberta Mischnera se kvůli vysokým nákladům neuskutečnily. Současná budova vznikla až v roce 1902: starý dům s renesančním jádrem byl stržen a nahrazen moderní stavbou se šikmým hledištěm, provazištěm, železnou oponou, novým osvětlením a šatnami. Stavbu provedl místní stavitel Meier. Další úpravy proběhly v letech 1929–1930 (vestibul, průčelí, vchod), pak v roce 1935, 1946, v 80. letech a naposledy v roce 1997, kdy bylo obnoveno průčelí a přestavěn hlavní vchod.

Německá éra (do roku 1945)

Do roku 1945 se v divadle hrálo téměř výhradně německy. Působilo zde několik souborů. Spolek divadelních ochotníků (Dilettantenverein) kolem Kneislera uváděl frašky a veselohry, ale i tragédie, klasická dramata, zpěvohry a opery — díky tomu, že měl školené hudebníky, zpěváky i zpěvačky. Ředitelské žezlo převzal po Kneislerovi Josef Dauscha (od r. 1820, zemřel na choleru v listopadu 1849), pak Maurus Teuber a v 70. letech 19. století Carl Schöfl, který byl současně starostou města.

Vedle nich existoval pěvecko-ochotnický Frohsinn (od r. 1878), pěvecký a hudební soubor Orpheus (od r. 1864) a od 20. let 20. století Spolek ochotníků a přátel komorní hudby, vedený náročným režisérem dr. Heinrichem Schlöglem. Vrcholnou éru pak představovala Schubertova scéna rodiny Schubert-Roberti, která zde působila zejména v zimních sezónách. Po roce 1938 byla prohlášena za župní scénu (Gaubühne).

Česká éra po roce 1945

Budovu převzal v září 1945 nově zřízený národní výbor. 30. září 1945 se zde konala první veřejná akce — volba ONV — a tři týdny poté, 21. října 1945, bylo divadlo slavnostně otevřeno české veřejnosti hrou Františka Kožíka Přátelství. Sami ochotníci se podíleli na úpravách: vymalovali sál, postavili nový jevištní rám a černý horizont, portréty německých klasiků zakryli a latinský Kneislerův nápis nahradili heslem "Umění lidu". Nad hlavní vchod byl při fasádních úpravách roku 1948 umístěn nápis "Městské divadlo".

Spolek divadelních ochotníků (SDO) byl ustanoven 12. června 1946, předsedou se stal Oldřich Smola. V září 1950 přešel pod závodní klub ROH Veba Broumov. Mezi výrazné osobnosti té doby patřili Stanislav Cvrček, Antonín Cirkva, Mirko Tláskal, malíř a režisér Václav Šafář s manželkou Jiřinou, učitel Josef Dufek a především doc. PhDr. Stanislav Máslo — gymnaziální profesor, který se stal duchovním vůdcem broumovského divadelnictví 50. a 60. let.

Kladivadlo (1958–1963)

Patrně nejproslulejší kapitola broumovského divadla. Soubor založili Pavel Fiala a Miloš Dvořák na jaře 1958, hudbu psal Bohumír Vaňous. Premiéra scénické koláže Máj se konala 11. října 1958. Vrcholem bylo představení Kabaret o myšilidech (premiéra 25. listopadu 1961), které získalo na 32. ročníku Jiráskova Hronova hlavní cenu Ministerstva školství a kultury a tři čestná uznání, a v ústředním kole Soutěže tvořivosti mládeže v Plzni 3. místo. 2. února 1963 soubor přesídlil do Kadaně, později se z něj v Ústí nad Labem zrodilo legendární Činoherní studio.

Loutkové divadlo

Vedle činohry mělo Broumov dlouhou tradici loutkářskou — první loutkářské oprávnění získal Johann Strum už 3. února 1820. Po válce vzniklo v roce 1959 v prostorách Veby tehdy ojedinělé stálé loutkové jeviště pro 150 diváků. Tradice loutkového divadla v Broumově trvá dodnes a má své vlastní vyprávění.

Útlum a éra hostujících souborů

Po Kladivadlu broumovské ochotnictví postupně sláblo. Od 70. let 20. století Broumov nemá stálý profesionální ani vlastní ochotnický soubor a divadlo žije především z hostování. V letech 1996–1999 se pod vedením Jana Meiera podařilo navázat trvalou spolupráci s pražským Divadlem Ungelt (Milan Hein), Violou (Jiří Lábus, Hana Maciuchová), Divadlem bez zábradlí (Karel Heřmánek) i s Divadlem Járy Cimrmana, na jehož jevišti se v Broumově představil i čerstvý držitel filmového Oscara Zdeněk Svěrák ve Švestce.

Nová kapitola — Wokno a DS Divadlo Broumov

V roce 2005 — v souvislosti s oslavami 200 let Městského divadla, které iniciovala tehdejší starostka Libuše Růčková — došlo k obnovení broumovského ochotnického divadla. Skupina nadšenců se sešla na nastudování Jiráskovy Lucerny a vystoupila pod názvem DS Wokno. V roce 2010 byl spolek zařazen pod městskou příspěvkovou organizaci Ulita a začal vystupovat jako DS Divadlo Broumov. Tím se po dlouhých desetiletích vrátilo na broumovské jeviště živé místní ochotnické divadlo — a o tom všem už vyprávíme v historii zde.

Zpracováno podle divadelního almanachu Dvě století Městského divadla v Broumově vydaného Městem Broumov k 200. výročí založení divadla v roce 2005. Autory jednotlivých kapitol jsou František Černý, Walter Hecht, Miroslav Otte, Barbora Trenčanská, Jaroslava Hromádková, Dana Jarošová, Miloš Dvořák a Jan Meier; předmluvu napsala tehdejší starostka Libuše Růčková. Doplňující informace o současném souboru čerpány z portálu hkregion.cz a Databáze českého amatérského divadla.